Evoluce Direct Drive základen: Jak se simracing dostal až k extrémním 39 Nm

5 srpna, 2026 • 0 komentářů

Během dvanácti let se točivý moment simracingových základen znásobil téměř dvacetkrát. Přitom skutečná závodní auta, která se tyto systémy snaží simulovat, produkují stále stejné síly jako tehdy. Dne 1. srpna 2026 otevřela společnost Sim-Lab předobjednávky na své první dvě Direct Drive (DD) základny. Menší z nich nabízí 26 Nm. Větší pak masivních 39 Nm. Jde o historicky nejvyšší hodnotu u komerčně dostupné základny pro běžné spotřebitele, čímž byl předchozí strop překonán hned o 4 Nm. Reakce komunity byla okamžitá a předvídatelná – někdo se v nadsázce zeptal, koho přesně plánují zavraždit.

Tento vtip ale skrývá legitimní otázku, které se průmysl už dekádu vyhýbá: Kdy jsme přestali nahánět realismus a začali se honit jen za čísly?

Kde to všechno začalo: Od ozubených kol k průmyslovým servomotorům

Pro pochopení měřítka tohoto skoku je dobré si připomenout, kde jsme začínali. Běžné volanty poháněné ozubenými koly – typ, který Logitech dodnes prodává za pár stovek eur – produkují sílu něco málo přes 2 Nm. Řemenem poháněné systémy posunuly tuto hranici na 3 až 4 Nm. Téměř dvě dekády to byl absolutní strop toho, co mohl mít nadšenec doma.

Problémem nebyla jen samotná síla. Mezi motorem a rukama jezdce stály převody, řemeny a kladky, přičemž každá z těchto komponent pohlcovala část informací z Force Feedbacku. K volantu se tak dostávala filtrovaná, zploštělá a mírně opožděná verze toho, co simulátor spočítal. Nárazy na obrubník byly zaoblené, ztráta přilnavosti byla cítit pozdě.

Nápad přimontovat volant přímo na hřídel motoru (Direct Drive) nepřišel z herního průmyslu, ale z průmyslové automatizace. Ve finském Tampere vyráběla od roku 2006 společnost Granite Devices řídicí elektroniku pro servomotory. Na trhu sice byly vynikající střídavé servomotory, ale elektronika k jejich ovládání byla drahá a těžko dostupná. Zakladatel firmy si proto postavil vlastní. Tato kombinace – výkonná průmyslová serva a dostupnější ovladače – byla přesně tím, co simracing potřeboval.

Éra kutilů a postupná komoditizace

Klíčový skok nastal v momentě, kdy se z DIY projektů, jako byl slavný Open Sim Wheel (OSW) poháněný čínskými motory Mige, staly uzavřené komerční produkty s úhlednou krabicí, zárukou a proprietárním softwarem.

Zatímco první komerční systémy s motory Kollmorgen AKM (2014) stály přes 3000 eur, postupem let se trh radikálně proměnil. Druhá generace Simucube nastavila laťku, která udávala tón na další dekádu: 17 Nm pro základní model, 25 Nm pro střední a 32 Nm pro špičku. Výrobci z Německa, Číny, Dánska i USA postupně stlačili ceny tak, že DD základny dnes začínají na třech stech eurech.

Trh se tak logicky rozdělil do několika kategorií:

5–8 Nm: Ideální vstupenka pro přechod z řemenových volantů (např. MOZA R5, Fanatec CSL DD).
10–12 Nm: Zlatá střední třída (např. Conspit Ares, Asetek La Prima).
15–18 Nm: Zóna pro pokročilé a náročné jezdce (např. MOZA R16, Asetek Forte).
20+ Nm: Území bez kompromisů a finančních limitů.

Rok rozbitých stropů (2025–2026)

Během pouhých deseti měsíců byl výkonnostní strop překonán hned třikrát:

Říjen 2025: Simucube představuje 3. generaci v čele s modelem 3 Ultimate (35 Nm), vedle Sport (15 Nm) a Pro (25 Nm).
Konec 2025 / Začátek 2026: Asetek vydává základnu Invicta s 27 Nm a rychlostí nárůstu (slew rate) 9,4 Nm/ms. MOZA posouvá svou sérii Ultra na 25 Nm a nejmenovaná italská firma vstupuje na trh s 32 Nm.
1. srpen 2026: Sim-Lab otevírá rezervace na zmíněných 26 Nm a rekordních 39 Nm.

Realita vs. Virtuální svět: Potřebujeme vůbec tolik síly?

Data o reálných autech jsou veřejná už roky. Běžný sedan s elektrickým posilovačem řízení vyvíjí na volantu 2 až 3 Nm. Sportovní auto 5 až 7 Nm. A závodní speciály?

Typický vůz kategorie GT3 má sílu ve volantu softwarově omezenou mezi 6 a 8 Nm (ačkoliv někteří jezdci preferují nastavení blížící se k 10–12 Nm). Prototypy LMP2 mají uváděný limit 11 Nm na každém okruhu. Historické formule bez posilovače se pohybují kolem 4,5 Nm a sportovní prototypy ze sedmdesátých let mezi 5,5 a 8,5 Nm.

Jedinou oblastí, kde se reálný svět blíží moderním simracingovým základnám, jsou monoposty Formule 1 a nejvyšší juniorské série, kde může točivý moment přesáhnout 30 Nm. To znamená, že 39Nm základna replikuje auto, které 99 % jejích kupců nikdy neřídilo a pravděpodobně nebude řídit ani v simulátoru.

Inženýrský argument: Kouzlo „Headroomu“

Extrémní čísla ale nejsou jen o marketingu a ego-boosteru. Skrývá se za nimi pádný inženýrský argument. Špičkový točivý moment není určen k tomu, aby byl využíván neustále. Slouží jako rezerva, tzv. headroom.

Když simulátor vyžaduje sílu větší, než dokáže základna dodat, signál se ořízne (anglicky *clipping*). Špička zmizí, vyhladí se a vy přijdete o důležité informace. Základna s 25 Nm nastavená na sílu 12 Nm nikdy neořezává signál. Základna s 15 Nm nastavená na 12 Nm ořízne signál na každém větším obrubníku. Rozdíl nepocítíte jako větší sílu, ale jako čistší detaily a lepší definici odezvy. Motor, který pracuje hluboko pod svými limity, je navíc efektivnější, lineárnější a lépe reprodukuje jemné detaily.

Odvrácená strana mince a rotační setrvačnost

Problém argumentu o rezervě výkonu spočívá v klesajících výnosech. Většina expertů a recenzentů se shodne, že skutečný „sweet spot“ pro průměrného dospělého člověka leží mezi 10 a 15 Nm konstantní síly. Nad 15 Nm už kupujete spíše psychologické uklidnění než reálný funkční benefit. A co víc, většina profesionálních simracerů nepoužívá ani zlomek maximálního výkonu, který mají k dispozici.

Je zde i fenomén, o kterém se téměř nemluví: předimenzovaná základna s obrovským motorem běžící na mírné nastavení může paradoxně působit hůře než slabší základna optimalizovaná pro daný rozsah. Větší motor má totiž vyšší rotační setrvačnost, kterou musí jezdec při každé změně směru překonávat. Skvěle odladěná 12Nm základna tak může přenést více jemných informací než 20Nm obor, který „bojuje sám se sebou“.

Co říká samotný držitel rekordu?

Nejvýmluvnější na celé situaci je postoj samotného výrobce, který onen rekordních 39 Nm pokořil. Sim-Lab ve svých materiálech zcela nepokrytě uvádí, že jejich menší 26Nm základna je jedinou správnou volbou pro drtivou většinu simracerů. Verze s 39 Nm dává smysl jen pro úzkou skupinu: komerční simcentra, profesionální týmy pracující na „driver-in-the-loop“ simulacích a nadšence, kteří prostě chtějí to největší číslo a mají na to rozpočet.

Značka, která právě rozbila tržní strop, vám tak v podstatě písemně radí, abyste si její nejdražší model nekupovali. Místo toho doporučuje ušetřených 500 eur investovat do špičkových pedálů (např. Asetek Invicta nebo Heusinkveld Ultimate+), protože kvalitní brzda – na rozdíl od 39 Nm ve volantu – skutečně zrychluje vaše časy na kolo.

Po dvanácti letech jsme se dostali do bodu, kdy má simracing spíše komerční než technický problém. Naučil zákazníky porovnávat produkty podle jediné metriky, na které ale ve výsledku už dávno přestalo záležet. Číslo 39 není nebezpečné ani směšné. Je to jen odpověď na otázku, na kterou se vlastně už nikdo neptal.

Zdroj: Traxion / BoxThisLap